Student, nebo spotřebitel? Ústavní soud vyjasnil postavení vysokoškoláků

Studujete, nebo jste studovali na soukromé vysoké škole? Možná po vás škola chce doplatit školné, i když už jste studium dávno ukončili. Nový nález Ústavního soudu ale může hrát zásadní roli právě ve Váš prospěch.

Doposud byla rozhodovací praxe, zejména ze strany Nejvyššího soudu, založena na názoru, že vzdělávání, ač poskytované soukromou entitou za úplatu, nelze považovat za klasickou podnikatelskou činnost. V podobných sporech byla argumentace založena na následujících bodech:

• Vzdělávání jako veřejná služba: Bylo zdůrazňováno, že vzdělávání je veřejnou službou s naléhavým státním zájmem, podléhající velmi přísné veřejnoprávní úpravě, a soukromá vysoká škola zde tak vůči studentům vystupuje jako správní orgán.

• Způsob financování a nakládání se ziskem: Jako rozhodující kritérium bylo vnímáno financování právnické osoby. Pokud je škola součástí veřejného vzdělávacího systému a je financována, byť částečně, z veřejných prostředků, nebo pokud je jí nařízeno nakládat se ziskem výhradně ve prospěch vzdělávací činnosti, pak nemůže být považována za klasického podnikatele. Nejvyšší soud navíc tvrdil, že poplatky spojené se studiem na soukromé škole nejsou přímým protiplněním za poskytnutou službu, ale představují podíl studenta na nákladech na vzdělání. 

• Účel založení a činnosti: V této souvislosti bylo uváděno, že studenti svým studiem na soukromých vysokých školách vykonávají své ústavně zaručené právo, které jim vysoká škola zajišťuje, tedy ačkoliv byla soukromá škola zřízena jako obchodní korporace za účelem vytváření zisku, tento fakt dle předchozích rozsudků nestačil pro přiznání spotřebitelského postavení.

Výsledkem tedy bylo, že studenti v případných sporech se soukromými školami nebyli chráněni pravidly spotřebitelského práva, a to ani ve sporech týkajících se školného. 

To se však nedávno konečně změnilo, když se tato problematika dostala opětovně až k Ústavnímu soudu ČR a ten dosavadní přístup otočil a vydal nález (sp. zn. IV. ÚS 2093/24), který zásadně mění pohled na právní vztah mezi studentem a soukromou vysokou školou. Poprvé tak výslovně konstatoval, že soukromá vysoká škola vystupuje ve vzájemném vztahu jako podnikatel a student jako spotřebitel.

Pohled Ústavního soudu

Ústavní soud ve svém nálezu tuto argumentaci podrobně rozebral a zásadně ji odmítl. Své závěry opřel také o judikaturu Soudního dvora Evropské unie (SDEU).

• Služba za úplatu: Ústavní soud řekl, že když student platí školné, jde prostě o službu, bez ohledu na to, jestli ji poskytuje veřejná nebo soukromá škola. To, že vzdělávání má veřejný význam nebo že je přísně regulováno, na tom nic nemění. Rozhodující je, že student platí a škola mu něco poskytuje.

• Odmítnutí argumentu o veřejné moci: Ústavní soud odmítl tvrzení, že by soukromá vysoká škola měla být považována především za orgán veřejné moci. Rozhodl, že klíčovým prvkem vzdělávání je samotný proces výuky, a nikoli jen udělení titulu. Tím zdůraznil, že podstatou školy je její vzdělávací činnost, nejen formální pravomoc udělovat diplomy.

• Škola jako podnikatel, student jako spotřebitel: Jelikož je soukromá vysoká škola obchodní společností a její činnost spočívá v poskytování vzdělávání za úplatu, uzavření smlouvy se studentem se jednoznačně událo v rámci její podnikatelské činnosti a sledovalo podnikatelský záměr. Naopak student, který nejedná v rámci svého podnikání, zde vystupuje jako spotřebitel.

Hlavním závěrem z nálezu Ústavního soudu tedy je, že ač soukromé vysoké školy do určité míry plní veřejné úkoly a naplňují veřejný zájem, nemění to nic na podnikatelsko-spotřebitelské povaze smluvního vztahu studenta a soukromé školy, neboť tyto školy financují svou činnost převážně (či zde dokonce výlučně) z úhrad placených studenty. 

Co to znamená v praxi?

Rozhodnutí otevírá studentům soukromých vysokých škol dveře k mnohem širšímu okruhu možností, jak se v případě sporů s vysokými školami bránit. Zejména se to bude projevovat v:

• přísnějším posuzování smluvních podmínek (typicky zakotvených ve studijních plánech, rozhodnutích ředitelů, všeobecných obchodních podmínkách atd.) – zjevně nepřiměřené či jednostranně nevýhodné klauzule pro studenty pak mohou být posouzeny jako neplatné,

• na veškeré smlouvy uzavřené s vysokými školami se začnou aplikovat ochranná ustanovení občanského zákoníku vytvořená zvlášť na ochranu spotřebitelů – typicky tak budou zakázaná ujednání jako např. automatické zapisování do dalších ročníků spojených s automatickým vznikem povinnosti uhradit další školné, velmi administrativně složité podmínky pro jednostranné ukončení studia apod.,

• mj. budou mít studenti v těchto sporech možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu i v těch případech, kdy konkrétní spor přesahoval částku 50 tisíc Kč.

Závěr

Nález Ústavního soudu tak znamená zásadní obrat v pohledu na právní povahu vztahu mezi soukromou vysokou školou a jejím studentem. Na vztah, který byl dříve chápán jako zvláštní veřejnoprávní služba, nyní Ústavní soud nahlíží jako na klasický smluvní vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem (zákazníkem). Soukromé školy proto musejí počítat s tím, že jejich smluvní praxe bude podrobena přísnějšímu přezkumu podle pravidel spotřebitelského práva.

Máte zkušenost s podobným sporem se soukromou vysokou školou? Vymáhala po Vás taková škola školné, i když jste už dávno dali škole vědět, že nemáte o další studium zájem? Případně znáte někoho kdo si něčím takovým prochází? 

Ozvěte se nám a rádi Vám v této záležitosti právně pomůžeme 😊

Napište nám